Det var som att hitta en bror till

Jako vánoční dárek pro nahodilého českého čtenáře, konečně přináším rozhovor s Kerstin a Janem Norén.

Kdyby maminka Kerstin nebyla milovnice desek Beatles, kterou baví psaní. Kdyby otec Jan nebyl tak dobrý hudebník. Kdyby Gustaf nepotkal Björna Dixgårda. Kdyby Carl a Viktor nebyli oslavováni v lokálním tisku, když ještě chodili do školy. To by se pravděpodobně tři Norénové nestali rockovými hvězdami. 

Kdyby člověk měl recept na to, jak to udělat, říká Jan Norén a povzdychne si.  

Kerstin Bengtsson Norén rychle dodává: 

Vždycky bylo v rodině hodně hudby. Přehrávali jsme si desky. Vždycky tady byl někdo, kdo si sedl k pianu a všechny děti pořád zpívali, říká.

A já jsem milovala Beatles. Byla jsem skutečný Beatles maniak. Byla jsem schopna odpovědět na desetitisícovou otázku. A Gustaf se taky stal velkým milovníkem Beatles.

Jan dodává:

Hltal Beatles a jeho dva mladší bratři to po něm převzali.
Kerstin a Jan nadšeně hovoří a analizují jak se stalo, že se tři z jejich čtyř dětí stali jedni ze 2000 největších švédských hudebních hvězd a to díky svým skupinám Mando Diao a Sugarplum Fairy.

Velký zájem o hudbu

Všechny děti se brzo začali zajímat o hudbu, dokonce i nejmladší a nejméně známá sestra, Josefína. Gustaf bral předškolní hodiny v hudebním divadle v Borlänge. Josefína tam šla s ním a později následovali i ostatní sourozenci.

Trumpeta, housle, francouzský roh, kontrabas, kytara… všichni sourozenci Norénovi hráli na obrovské množství nástrojů. Dělali svou vlastní hudbu už když jim bylo osm, devět let.
Vždycky psali vlastní hudbu. Všichni kromě Josefíny. A všichni v rodině umí zpívat, kromě mě, říká Kerstin.

Brzké sny o rockové kariéře

Před ne tak dávnou dobou jsem našel jednu červenou složku s texty co Kalle a Viktor napsali. Strana po straně plná nesmyslů. Určitě tak 20 písní co byly napsané ve srandovní angličtině, říká Jan.

Když měl Gustaf 11 let a napsal v jedné školní eseji, že se stane rockovou hvězdou nebo profesionálním hráčem hokeje, mysleli si jeho rodiče, že to není nic víc než jen sen.
Napsal detailní děkovnou řeč na papír, který si chtěl ponechat dokud nebude slavný a vysvětloval, že už má písně, které by vydal, vypráví Jan. 

Nejmladší syn Viktor taky tvrdil, že se stane hudebníkem nebo fotbalovým hráčem až bude velký.

Milovat psaní

Ale hudba není jediné vysvětlení proč si bratři Norénové vybrali tuto cestu. Všichni tři mají i co vyprávět. A chtějí vyprávět.

Touhu po psaní měli všichni společnou. To mají po tobě, říká Jan a dívá se na Kerstin. Jo já jsem vždycky ráda debatovala a milovala jsem psaní, reaguje ona.
Všichni jsou neuvěřitelně verbální. Pamatuju si,  jak sme seděli v autobuse a všichni se bavili. Člověk z toho trochu otupěl a myslel si: „co to má být“, říká Jan a směje se.

Ale je to i něco víc, co žádný z nich neumí vysvětlit. Ten samozřejmý způsob jakým Gustaf od mala neměl z ničeho strach, do všeho se vrhal. 
Gustaf byl sebevědomý. Vždycky se odvažoval jít po své vlastní cestě, říká Jan.

Měl oblečení a účes po vzoru The Beatles a ačkoliv to bylo úplně mimo, dokázal být populární. Byl jediný kluk, co byl v pěveckém sboru ve čtvrté třídě a přitáhl všechny ostatní sebou. Má vůdcovské schopnosti, které nepřišli od nás, říká Kerstin.

Ne, my sme byli plaší, dodává Jan.

Že bratři půjdou ve šlépějích svého staršího bratra bylo samozřejmé, myslí si rodiče.
Asi si říkali, když on může, můžeme my taky, říká Kerstin.

Björn byl jako čtvrtý bratr

Všechny děti brali hodiny hudby na střední škole v Borlänge. Když se Gustaf dostal na gymnázium, potkal poprvé Björna Dixgårda. 

Bylo to jako najít bratra, vypráví Kerstin.

Oni dva byli hodně odlišní, ale společně dělali dobrou hudbu. Poslouchali navzájem své nápady a dělali drobné vystoupení.
Potřebují se navzájem a věřím, že se o tom ještě víc přesvědčili. Gustaf je ten, který říká spoustu věcí, které pak naplní titulky novin a Björn je ten tišší a přichází s úžasnými hudebními nápady, říká Kerstin.

Pamatuju si jak byli na demo festivalu v Ljusdalu. Možná to bylo v roce 2001. Byli tak plní očekávání a hrdí, že tam jedou. Měli tam být všechny nahrávací společnosti, vypráví Jan.
Sahara Hotnight řekla, že to bylo dobrý, že si byli zatraceně jistí a to Hellacopters byli hlavní kapelou.

Rychlý průlom Sugarplum Fairy

Pak se najednou na scéně objevili mladší bratři. Jejich skupina Sugarplum Fairy dostala pěkné recenze od lokálního tisku. Nějací lidé na pravém místě o nich slyšeli mluvit a najednou, jen o chvilku později měli třináctiletý a patnáctiletý Carl a Viktor podepsanou smlouvu na desku.
Hráli si na rockové hvězdy a najednou jimi byli, nebylo to pro ně nic divného, říká Kerstin.

Když britská indie skupina The Libertines zrušila koncert na festivali Accelerator ve Stockholmu, dostali se nováčci Sugarplum Fairy do hlavního hracího času.
Byla to náhoda. Měli ty správné kontakty, říká Jan.

Gustaf si myslel že se stane učitelem a zapsal se na Stockholmskou univerzitu. Ale když i Mando Diao dostalo smlouvu na desku, řekl ne.
Potom to šlo s Mandem hrozně rychle, vypráví Kerstin. 

 

Báli jste se o ně?

Ano, to je jasné. Je to samozřejmě těžký život. Jeden rok byli na turné 200 dní v roce. Člověk se hodně bojí, že vedou až moc divoký život. Ale Josefína mě uklidňuje, když říká, že studenti pijou víc. A teď už žijou jiný život. Gustaf má tři děti a jezdí jenom na krátné turné. 

Co by vaše děti dělaly, kdyby se nestaly hudebníky? 

Viktor by se stal novinářem. Gustaf by se pravděpodobně stal učitelem. Carl by asi taky byl učitelem nebo možná psycholog, říká Kerstin.
Gustaf mohl být taky politikem. Na všechno má názor a neumí zmlknout. Kdyby našel nějakou stranu, která by mu vyhovovala. Jinak by si založil svojí vlastní.

To jste o sourozencích Norén nevěděli

Více známí bratři mají mladší sestru, Josefínu, která je zdravotní sestra a nikdy neměla ambice stát se hudebníkem, na rozdíl od bratrů.

Josefína zpívá na Carlově solové desce.

Vždycky měla nejlepší známky ze všech Norénů.

Gustaf umí dobře malovat. 

Viktor má zase talent na psaní.

Carl studuje literaturu na univerzitě.

Všechny děti byly ve studentské radě. Calle byl pokladník, ostatní byly předsedy.

Gustaf by se jmenoval Elin Linnea kdyby byl holka. Jako dítě byl srandovní a zvláštní osobnost.

Calle byl roztomilý, hodný a šarmantní.

Viktorovi říkali Vickevire během těhotenství. „Byl tak tichý a bezproblémový“ říká Kerstin.

Josefína, byla dlouho očekávaným dítětem. „Člověk věřil, že to bude určitě kluk. Pak přišla ona, jako třešnička na dortu.“ 

 

MAMMA NORÉN

Věk: 59 let
Narozena: V Borlänge
Zaměstnání: Pracuje jako školní kurátorka
Zájmy: Debaty, hudba, knihy, psy 

Nejoblíbenější barva: Šedá
V televizi sleduje: Debatní programy a drama
Čte: Všechno nové, co dostalo dobré recenze

PAPPA NORÉN

Věk: 62 let
Zaměstnání: Pracuje jako školní kurátor
Narozen: V Borlänge
Zájmy: Hudba. Hra na několik hudebních nástrojů. Taky se rád zabývá zahradničením, zvířaty a psy
V televizi sleduje: Drama a zprávy