Vždycky jsi tak štíhlý a krásný...jak to děláš? Je to Atkins nebo GI?
G: Metoda cheesburgerů. Jím cheesburgery každý den a vypadám takhle. Zkus to. Na scéně je důležité vypadat dobře. Všichni přece chtějí vidět hezké lidi.
Pořád ještě kupuješ svoje roláky v Åhléns nebo už vyděláváš majlant?
G: Nikdy jsem nemyslel na značku oblečení, které kupuju. Na styl mám šestý smysl. Vezmu si prostě co se mi líbí a jsem hezky oblečený. To není tak divné. Takový jako Pontus Gårdinger (švédský moderátor) můžou mít na sobě hezké oblečení, ale pořád vypadají blbě, on nikdy nevytvoří nic kreativního. Jeho oblečení je tak hnusné. Tak to se mnou není.
Co děláš v prádelně zatímco pereš?
G: Sakra nikdy v celém svém životě jsem nepral. Já nakupuju nové. (:-) )
Jak se vyrovnáváš se svou krizí třicátníka?
G: Jo, sakra právě, je mi 25! Brzo budu mrtvý. Tupac zemřel, když měl 25. A to byl typ ,co vydal 20 desek. V každém případě jsem přijmul pravidla hry. Po dobrém i po zlém. Není nikdo, kdo by mohl přijít a učit mě, co mám a co nemám dělat. Lidi to zkoušeli, ale můžou jít do prdele.
Cítíš se teď klidnější?
G: Cítím se klidnějsí - a úspěšnější. Můžu si odškrtnout všechny věci, co jsem udělal a cítit se jistě. I've been blown a few times and I blown people back.
Vždycky jsi sám sebe popisoval spíše jako mladíka než jako profesionála. Má to svou příčinu v tom, že jsi rozmazlený flákač?
G: Do pekla! (;-) ) Flákači mě serou. Nasrat lidem, kteří v životě nic neudělali. Tamto jsem řekl proto, že jsem udělal hodně mladistvých chyb, které sice neprospěly mému osobnímu životu, ale udělaly moje umění lepším.
Tvoří tvůj život to´ lepší umění´?
G: Ano, stýkal jsem se s otrhanými lidmi, co mě seznámili s alkoholem, když mi bylo 12. Byla tam holka, co brala drogy a málem se zdrogovala k smrti a já o ní napsal píseň. Oslavy a zmatené večery jsou zatraceně dobré pro psaní písní. Tak jsem to vždycky cítil. Všechny nápady vždycky přišly z nějaké noci, z nějakého místa, kde jsem nevěděl, kdo jsem. Všechno surrealistické se stává víc peotickým. Psal jsem písně jako dítě úplně stejným způsobem jako to dělám teď.
Odkud přichází ta tvoje agresivní energie?
G: Často jsem se rval, když jsem byl mladý. Pak jsem o tom napsal píseň a pak jsem si o ní myslel, že se stane světově největší písní zatímco všichni ostatní si mysleli, že jsem idiot, že o tom zpívám. A proto jsem vždycky cítíl, že se musím stát něčím větším, světově proslulým. Jako ještě větší pomsta proti všem těm idiotům. Proto jsem nikdy nechtěl být tím malým zasraným indie klukem. Nespokojím se s 5000 prodanými deskami.
(I love you and I adore you, Gustaf.)
Jaký je to pocit být další nejznámější skupina z Borlänge po ´Hjalle a Heavy´?
G: Byli tady horší známí lidé než Hjalle a Heavy, lidé, co vystupovali na televizní obrazovce a blábolili, ale nikdy nestvořili žádné umělecké dílo. Ani nenapsali jedinou báseň. Co se motali po barech a nasávali pivo na stojáka. Nasrat.
Jaký je tvůj nejvetší profesionální nezdar doposud?
G: Je těžké analizovat kariéru co šla celou dobu nahoru. Jedinou porážku, kterou vidím je, že s Mando Diao to nešlo tak rychle, jak jsem myslel na začátku.
Kdy jsi navážno pochopil, že hudba je tvoje věc?
G: Příčina toho, že jsem vždycky chápaný jako arogantní je, že jsem se vším začal tak zatraceně brzo. Když jsem měl deset roků, považoval jsem za samozřejmé nechat školy, pracovat deset hodině denně, lopotit se pět dní v týdnu, psát nejlepší písně a být v té nejlepší skupině na světě. To je jako když kluk řekně, že se chce stát fobalovým profíkem. Ale předtím, než jsem vyrostl a probudil se ze snu, že se chci stát Ronaldinem, už jsem se jim stal.
Utrácíš hodně?
G: Já jsem hrozný. Například je pro mě těžké vyznat se v daních nebo pojištění apod. Věci jako tyhle, leží na tlusté hromadě doma. Budu mít asi šílenou daň z příjmu, ale to nehraje žádnou roli.
Máš rád peníze?
G: Koupil jsem si křeslo přesně za 55 000, které bylo tak zatraceně krásné a vypadalo jako něco v čem seděl Ozzy Osbourne s obalem Black Sabbath. Idiotská investice. Ale co mám asi tak dělat s 55 000? Můžu napsat novou píseň a vydělat na tom stejně tolik.
Co je největší částka jakou jsi dostal na černo na ruku?
G: Oh shit. Nikdy jsem nepočítal, co jsme dostali na černo a co ne. Možná vyděláváme na černo celou tu dobu, ale tomu nevěřím. Máme kluky, kteří se o to starají a dohlížejí ať neskončíme v průseru.
Měníte si často jména, když se zapisujete do hotelu?
G: Obvykle používáme Mr. Knurra, které se samozřejmě mění na Mr.Knulla v Japonsku. Často jsem se tam jmenoval Narre Barrong, což byla dost prdel, když se japonci ptali po Mr.Nalle Ballong, klasické kreslené postavičce.
Řekni nám něco o vaší nové desce...
G: Celá deska vypráví o podivných individuích, co jsme potkali minulý rok. Potkali jsme všechny, od prostitutek po palestinskou skupinu, co tvrdila, že jsou sebevražední atentátníci. Když jdete z koncertu, jsou tak 2 v noci, takže máme volno tak od 2 do 7 ráno. A kdekoliv ve světě hrajete, tak je to rockový klub v ´red light district´, takže ať chceme nebo ne, vždycky pijeme alkohol s různými blázny. Vždycky skončíme ve strip klubu s hulákajícími námořníky. (;-) )
Žádné komentáře:
Okomentovat