středa 21. září 2011

Lev a Jelen I - Účes podle Beatles s prvky Dalarny

Jakoby bylo možné je ještě víc obdivovat. Překládat tenhle rozhovor bylo jako pomalu objevovat tajemství, kráčet po místech, kam ještě nikdo nevstoupil. Kristian z Sugarplum Fairy udělal s Björnem a Matsem v roce 2010 rozhovor, jehož první část vám právě teď předkládám. Další části budou doufejme následovat brzo. Předem se omlouvám za těžkopádný jazyk, ale ještě nevládnu švédštinou na 100%:)
Čtěte a nechte se unášet....

Mando Diao – Lev a jelen

Italská restaurace ve Vasastanu, Stockholm. Vytáhl jsem svoje otázky na prkénko a ťal do masa. Rozsekám ho na ty nejlepší části. Björn Dixgård a Mats Björke z Mando Diao čekají v chlévě, obklopeni těžkou červenou látkou. Opouštím kuchyni a servíruju svoje slova. (Kristianova poetika mi tady trochu zamotala švédsky nevzdělanou hlavu, takže pokud má někdo lepší překlad, klidně se ozvěte:) )

Začátek

Björn: Měl jsem takovou chuť dělat hudbu s někým jiným. Většinou jsem seděl doma a hrál na kytaru úplně sám. Jeden kluk, který se jmenovat Ronnie Carlsson mi zavolal a zeptal se mě jestli bych chtěl být v jeho skupině. Tam hrál taky Hagge (Daniel Haglund), který byl i na první desce Mando.

Mats: Znal jsi Ronnieho?

Björn: Byl o třídu nade mnou ve škole.

Mats: Okej.

Björn: Myslím si, že je přirozené, že když člověk dělá hudbu, chce hrát dohromady s někým jiným. Trochu jsme hráli písně Creedence v Mellstaparken a tak. Potom jsme začali psát vlastní písně a potom už jsem je chtěl dělat místo toho. Hagge začal programovat bubny na své Amiga.

Mats: Takže to začalo už tehdy?

Björn: Jo jo. Slyšel jsem pár kamarádů bavit se o jednom klukovi, který se jmenoval Gustaf. Uměl zahrát dvojitý bas a to bylo to, co jsem chtěl mít v naší skupině. Tak jsem se ho zeptal, jestli by chtěl být s námi. A on chtěl. Věděl jsem, jaký je. Viděl jsem ho ve školním katalogu. Nebylo možné si ho splést. Ten účes, co měl... Všichni bratři Norénové měli takový. Byla to jejich máma, co je stříhala. Byla to něco jako směs mezi Beatles a účesem podle hrnce.

Mats:  Účes podle Beatles s prvky Dalarny. 

 
Björn: Jo, bylo to fakt příšerný. V každém případě to vypadalo, že Gustaf byl zatraceně dobrý v psaní písní. Jedno léto jsme si pronajali klíče od Torpet, což bylo něco jako místo pro volný čas, kde jsme se dost hodně poflakovali. Bylo zavřené během prázdnin. Nechápu, že se odvážili ho pronajmout. Jak bysme za to mohli převzít zodpovědnost? Byli jsme 16, 17 letí kluci...  Pro začátek jsme se já a Gustaf nastěhovali do Torpet během léta. Psali jsme strašně moc písní, ale nezkoušeli jsme tak moc. Hagge nemohl vůbec. Měl letní brigádu nebo tak něco. Nemyslím si, že já a Gustaf jsme se ještě někdy sešli nebo spolu psali tak moc jako jsme to dělali tehdy. To bylo tehdy, kdy jsme položili základy pro Mando. Gustaf byl takový, že když se pro něco rozhodl, tak se to stalo. Já jsem byl vždycky trochu tužší. Takže on byl v tu chvíli rozhodně pro nás velkým přínosem.

Mats: On je dobrý v uzavírání věcí. To je velice dobrá vlastnost.

Björn: Jinak by bylo dobré jen tak sedět a povalovat se. Nápady můžou být dobré, ale člověk se musí naučit i něco dokončit.

Mats: To je něco, co si myslím, že rozšířil do celé skupiny. Že jsme se naučili udělat tečku. Já jsem zažil Mando jako velmi cílevědomé. Pamatuju si, jak jsem hrál pro skupinu na zkoušku. Gustaf mi zavolal ten stejný večer a oznámil mi, že mám práci. Už v tom rozhovoru byl tak strašně cílevědomý – pamatuju si to dobře. Povídal o tom, že pojedeme do USA, Japonska a na Evropské turné. Všechno znělo tak snadno. Retrospektivně jsem pochopil, že to tak doopravdy nebylo, ale nakonec se to stalo. Tenhle pohon, že člověk se musí stát největším ve světě, tady vždycky byl a nikdy jsme o tom nepochybovali. Ale svět hudby se hodně změnil.

Björn: Když jsme vydali Bring´Em In byli jsme přesvědčení, že všechno půjde rovnou nahoru. A hodně toho šlo opravdu dobře. Jenže my jsme si byli jistí, že bychom měli  prodat tři milióny desek naráz. To je to, co člověk udělá, když má podepsaný kontrakt, mysleli jsme si. Pak jsme si všimli, že to vyžaduje trochu víc práce než jen vyrobit loď a vyplout. Rock už není tak velký. Ne tím stejným způsobem jako kdysi byl. 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat